Možná zarputile a možná také jenom ze setrvačnosti doposud setrváváte v Evropě a ani paty jste z této dosud nevytáhli. Ale to neznamená, že byste tak museli činit věčně a že byste si třeba nemohli zaletět do Johannesburgu. Který sice jako město určitě dobrou pověst nemá a jeho chudinské čtvrti jsou nejspíše ideální cílovou destinací pro sebevrahy, ale jeho mezinárodní letiště, tedy OR Tambo International Airport, to je jiná.
Na toto letiště se dostanete velice snadno. Prostě nasednete v Praze do letadla, doletíte na nějaké velké západoevropské letiště a tam zahnete doleva (případně odletíte na letiště asijské a tam zatočíte doprava), přestoupíte, dáte si řádově desetihodinového šlofíka proloženého dvěma jídly na palubě letadla, a jste tam.
A co tam? Tam můžete třeba přestoupit na další vnitrostátní nebo mezinárodní let, přičemž bez ohledu na to, kam vám odbavili zavazadlo, si toto musíte vyzvednout a znovu celně odbavit, a pak tu můžete pobýt na skutečně exotickém místě. Protože tady narazíte na lidi, jaké někdy potkáte, ale většinou nepotkáte i u nás. A to ať už jde o bělochy, černochy (s trochou nadsázky řečeno ‚padesát odstínů černi‘), muslimy, Židy, Asiaty atd., s rouškami a respirátory, ale většinou bez.
Kouřit se tu pochopitelně dá jenom před budovou nebo ve Smoking Lounge v mezinárodním odletovém prostoru, kde po vás navíc už po několik let budou vyžadovat, abyste si aspoň něco objednali, což tu dřív nebývalo, peníze se tu dají v některé z několika směnáren zřejmě naposledy za celý pobyt v Jižní Africe vyměnit rychle a jednoduše a také bezpečně, protože se to tu hemží policií. A pokud si tu usmyslíte nakoupit suvenýry, nabízejí vám tu i věci, na které byste při jejich rozměrech pomalu potřebovali vlastní letadlo.
Dostat se na toto letiště je hračka. Nepotřebujete nic než pas a letenku, tedy nevezete-li s sebou nezletilé dítko bez doprovodu i druhého rodiče. Plus vám tu dnes při výstupu z letadla i na dálku změří teplotu.
Je to tu místo, kde ještě vše funguje, jak to fungovat má. Což v oné zemi není běžné. Ale mám pocit, že i tady už se to počíná kazit. Aspoň ti černoši, kteří tráví svůj život na letištních WC úklidem, byli letos při naznačování, že by jim za to měl dát cestující nějaké drobné, drzejší než kdy dřív. Ale není růže bez trní.
A co vy na to? Sejdeme se příští léto při přestupu v Johannesburgu?